Jacques Prévert
15. 3. 2009
Jacques Prévert
Jacques Prévert [prevér] (4. února 1900 – 11. dubna 1977) byl francouzský básník, scenárista, režisér a výtvarník.
J. Prévert byl ovlivněn surrealismem, jeho básně se v některých ohledech podobají lidové písňové tvorbě.
Kdepak to nezpívám já
ale květy které jsem viděl
kdepak to se nesměju já,
ale víno, které jsem vypil
kdepak to nepláču já
ale láska, kterou jsem zabil.
Ještěrka
Ještěrka lásky
zase prchla nakonec
v prstech mi zbyl její ocásek
dobře mi tak
chtěl jsem jí mít jen pro sebe
já lakomec
Nejkratší Písně…
toho ptáčka co mi v hlavě zpívá
věčně totéž že tě miluji
věčně totéž že mě miluješ
za ten refrén nudný k zešílení
zbiju hned ráno, ať ho slyšet není
I. Loďka
Vyřezal jsem loďku z kůry a poslal po vodě
pochopil jsem, že věčnost lásky je jen v svobodě
II. Kapky deště kanou tiše po mé tváři
ty mlčíš jako bych tu nebyl
hlas zvonu mého srdce zaplnil místnost
a ty jako bys ho neslyšela
víš lásko někdy přemýšlím
jestli jsi tu se mnou vůbec někdy byla
III. Kudy to létá chladná meluzína
co kvílí příběh o nás dvou
vždyť dávno přikryla nás těžká hlína
vidíš a mohla jsi být mou
IV. Osamělý pták posedává v kleci
Svoboda je ve smutku
ó mládí mé
neber mé touze žít
sílu tě usmrtit
V. Pomalý, slepý božský mlýn,
rozemlel lásku v hořký blín
VI. Ó touho míti druhé rád
ty moci stará tisíc let
pošeptej hlasem medvědím
kdo snědl všechen med
VII. Pramáti Eva z žebra Adamova,
žila si v ráji vlastně bez domova.
VIII. Bůh stvořil nahého člověka k obrazu svému
Exhibicionista tedy vzdává poctu především jemu
IX. Potok
Dost vody proteklo už pod mosty
a krve celé řeky
Ve stopách lásky ale
veliký bílý potok teče věky
V zahradách luny kde se každý den
slaví tvůj svátek v záři ohňostroje
ten potok zpívá ze spaní
Ta luna co je v mojí hlavě
a v ní se velké modré slunce točí –
slunce tvých očí
X. Když jsem spatřil
Když jsem tě spatřil první rok,
kolem tebe létali motýli
Když jsem tě spatřil druhý rok
byla jsi oděna v bílý šat
Když jsem Tě spatřil třetí rok
na zahradě si hrálo dítě
Když jsem tě spatřil čtvrtý rok
zjistil jsem, že jsi nikdy neexistovala
XI. Burácení ticha tvé odpovědi
mě ohlušilo
Jak bych tedy mohl slyšet, co mi říkáš
když mlčíš?
XII. V studnici slz mé nešťastné lásky
zrcadlí se tvé světlo - obraz luny
a tisíc hvězd pak kolem Měsíce
spolyká rozechvělá hladina
XIII. Pověz mi milý ptáčku rozmilý
proč nechala mě milá jít
Pověz mi milý slavíku
kdo sedí mé rakvi na víku
XIV. Pro tebe má lásko
Šel jsem na trh s ptáky a koupil ptáky
pro tebe, má lásko
Šel jsem na trh s květinami a koupil květiny
pro tebe, má lásko
Šel jsem na trh se starým železem a koupil řetězy s těžkými okovy
pro tebe, má lásko
A potom jsem šel na trh s otrokyněmi a hledal jsem tě tam
ale nenašel jsem tě,
má lásko.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
